Proč by každý (i poradce) měl mít svého poradce?

(Tady nejsou žádný obrázky, prostě jsem sednul a psal... to bude sranda na udržení pozornosti, takže to kdyžtak radši nečti.)

Má cenu si vlastně na začátku definovat, kdo to poradce je? Kašlu na definici, napíšu, jak to vnímám já. Parťák při rozhodnutích v životě souvisejících s finančními produkty, dopadem na rozpočet. Do toho ještě často terapeut, psycholog, kamarád, brouzdač po finančním trhu, vyjednavač, popichovač, plnič úkolů, kancelářská a kavárenská krysa. Hele ono vlastně vždycky záleží, jak si to kdo nastaví… Ale za jednou věcí si stojím. A to je nadpis tohohle článku s přeházenýma slovama a vykřičníkem. 😂 Každý by měl mít svého poradce! Chápu, že třeba nesouhlasíš. Časté domněnky jsou třeba tyto na opačné straně: "Na poradce nemám peníze.", "Financím rozumím, a řeším si je sám." Zkusím popsat takovou svou teorii. Po těch 13 letech, stovkách setkání a správy klientského rozpočtu, řešení drobných konkrétních požadavků, nebo velkých finančních rozhodnutí. Na ose čerstvě pracujících lidi i studentů, až po lidi čerstvě před rozhodnutím jak se starobním důchodem. Od lidí žijících na hraně a s minimální mzdou i exekucemi, až po majitele firem, kteří neví, kam si "nějakej ten milionek" hodit.

Zkusím to zjednodušeně kategorizovat, ale vlastně to ani moc nejde, protože spolupracuji s lidmi s různým věkem, příjmovými skupinami, znalostmi a zkušenostmi, a různé sociální bubliny… Takže je to spíše velké spektrum. Berme to tedy jako příklady a teoretické situace, ale ty nejčastější.

I. Nesnáším finanční trh a řešení věcí s financemi, nesnáším pojišťovny, často jsem (nebo z doslechu) zraněný se špatnou zkušeností, historicky mně neplnili. Nebo ho prostě celkově ta témata nezajímají, a platí si něco jen proto, protože musí (povinné ručení). Říkejme mu pracovně KK (kyselý klient:D). Většinou je to i tím, že nemá rád téma peněz, protože jich nemá mnoho, či (žije v tom, že) vychází "jen tak tak".

Na úvod, naprosto to chápu, rozumím tomu, a vůbec se tomu názoru často nedivím. Vzhledem k tomu, jaký dnes trh je, co se na lidi valí za témata (AI, krize, negativní internetové příběhy a zprávy, jak jednoduché je dnes někoho podělat jedním telefonátem nebo donucením k rozhodnutí). A nesnáším lidi, co toho zneužívají a dělají to.

Právě pro tyto klienty je zásadní mít poradce. Toto je hodně o budování důvěry, kterou si člověk nezíská po 30 minutové schůzce. Ale třeba se i roky vzájemně buduje. Největší přidaná hodnota = pokud tento člověk má poradce, parťáka, kterému důvěřuje, a udělá pro něj dobrá rozhodnutí, už nikdy nemusí být kyselej. Protože to prostě někdo bude řešit za něj, a on každé rozhodnutí, každý telefonát a email, který mu přijde, může jednoduše na někoho přesměrovat a dále to "neřešit". Tím pádem má vyhráno a klid na duši, a není tam v pozadí takový ten negativní brouk "že bych s tím trochu měl něco dělat i když to nenávidím". Takových klientů máme velmi hodně.
Často "pražská bublina", co slyším v podcastech / čtu na X argumentuje úplně špatně a žije v bublině a je úplně mimo realitu těchto lidí. Např. v jednom investičním speciálu podcastu "Ve vatě" jsem slyšel na dotaz pro odborníka (ne explicitně takto, ale pointa stejná): "A co má jako dělat ten 52 letý muž z vesnice, aby správně investoval a připravoval se na důchod?" Odpověď: "No, vzdělávat se." No hele, absolutně vůbec žejo. To je systémový problém, a to je na jiné povídání. Za mě správná odpověď dnes je ta, že si má ten člověk najít finančního poradce, vybudovat si s ním společnou důvěru, a radši to hodit na něj a nechat si poradit. A tím získat lepší důchod, a zároveň se zbavit nutnosti vzdělávat se v investicích a důchodovém systému, protože MĚ TO PROSTĚ NEZAJÍMÁ, a chci si jít v klidu s kámošema na pivo a starat se doma o zahrádku a jít kopnout fotbal. Uf, díky, že to někdo řeší za nás, rodino. Takže to je KK, chápeme se?

II. Dvojku beru jako nepolíbeného člověka, často čerstvě pracujícího, s vyřešenými financemi do nyní od rodičů. Často kumulativní fáze života (zbývá mi potenciálně hodně, protože jsem bez závazků), YOLO, chci si peníze užívat. Finanční produkty (kort v dnešní době) vím, že bych měl využívat, ale větší váhu tomu nedávám. Proč taky. Když něco chci, vzdělám se v tom, zjistím si o tom něco, a třeba si to kliknu na netu, nebo se zeptám rodičů a kámošů. Dejme tomu takovej NK (neřešící klient? Proč to vlastně pojmenovávám? 😂)

Co je častá mýlka, ale taky ji chápu, je, že poradce opravdu je od slova poradit ve smyslu… někdo s něčím poradit chce, tak přijde, řekne požadavek, já mu na základě něj řeknu RADU. Do určité míry jasný, může být. Ale když jsme v systému, kde se systematicky neučí finanční gramotnost a nevzdělávají se lidé správně v přístupu k penězům, kde a na základě čeho ta poptávka a požadavek vzniká? No a to je ono… Často je to buď z povinnosti (hele zase to povinné ručení) nebo v tom horším případě "Něco se stane." A to je od drobností jako "kámoš mi říkal, ať si spořím na důchod", viděl jsem reklamu, až po "nabourám, či stane se mi něco vážného", a to mě nutí přemýšlet nad osobním přístupem třeba k pojištění. Role poradce je jednak řešit požadavky, to je jasný, ne? Ale jako větší přidanou hodnotu vidím taky "popostrčeni k něčemu". Málokdo se ráno probudí, že si musí začit správnou formou správnou částku spořit na důchod. Nebo že si má dát pozor na rostoucí ceny nemovitostí, jestli chce někdy bydlet ve svém. Nebo že je rozdíl, jestli za rok na neschopence dostanu 0 nebo 200.000,-. Ti lidi k tomu potřebují kontext, chuť, diskuzi a pak teprve třeba i vznikne nějaká poptávka. A tam vidím velkou roli sebe. K tomu nechat se popostrčit opět předchází chuť takovou diskuzi vést… a to je opět o vzájemné důvěře, a vztahu k rozpočtu. Jak hodně by se zvedla finanční situace Čechů, kdyby se naučili třeba každý rok (přeženu!) 2x na 2 hodiny zastavit a položit si třeba tyto dvě otázky: "Jak mohu vylepšit svoje hospodaření s penězi?" "Jaké mám blízké cíle, a mohu jim nějak jít naproti rozpočtem?" To je role poradce. A přijde mi super, že má někdo možnost se toho břímě zodpovědnosti zbavit, a radši to na někoho hodit. A tím myslím to "nechání se popostrčit" a zodpovědnost za "sednout si na finance a rozpočet". V jakékoliv fázi života. NK může tedy dál nic neřešit, a zároveň mít vyřešeno. Skvělej win-win, ne? 🥳

III. To jsou často ti rodiče dětí. Nebo lidé zkušení životem? Zkušení zkušenostmi?:D Často z pojištění plnili, mají hypotéku, nějak si spoří / investují na důchod, mají i třeba přehled. A jsou v rovině "Nic nepotřebuji." Já to beru jako kategorii BK. Běžný klient. Teď mi došlo, že z toho rovnou dělám klienty. Tak třeba BO jako běžný občan? Nebo BD jako běžná domácnost. No chápete, co mám na mysli.

Ti lidi často i mají něco od poradce, a buď se o ně ten člověk dále a aktivně stará, super! Nebo ho 10 let neviděli… nebo jim se vším pomáhala známá na pobočce? Už jsou se zkušenostmi, tak tuší, že umí třeba rozlišit dobrý a špatný produkt. Tady je to pole takové široké, že. Jop, to je to spektrum, jak jsem o něm mluvil v úvodu. Už chápeš ne! Takže zpátky…BD klienti by zkrátka taky měli mít poradce. Platí u nich hodně rovin. Když už jsi platím nějaké produkty, vždycky může být prostor zjistit, jestli nejdou udělat levněji. Jestli nejde někde snížit poplatky nebo úrok (kolik lidí si dnes platí drahou hypotéku, přitom to kolikrát vyřeší a sníží jeden email!), jestli nějaký produkt není třeba zastaralý (podpojištěnost). Jestli existuje možnost propojištěnosti = slev za více produktů u jedné instituce. Když sbírám produkty z různých institucí, je to jako bych měl více praktických lékařů, a jeden třeba neví, že mi ten druhý doporučil spíše tohle. Opět je to samozřejmě o vzájemné důvěře. A tak další obecná úvaha. Není jednodušší mít na všechna témata jedno číslo v telefonu, které to vyřeší za mě? Někoho, kdo mi ušetří čas a nervy? Někdo, kdo mě opět popostrčí k aktualizaci, pokud dává smysl. Někdo, komu rovnou zavolám, když se něco stane, abych dostal maximální částku dle nároku? Kus mě si stejně říká, že už asi tušíte, jak se tu rozepisuju, kam to směřuje. A že jsem fakt zaujatý, že by poradce měl mít každý. Ale víte co, za mě to tak fakt je. A proč tomu tedy tak není? No vzdělanost? Předsudky? Zkušenosti se špatným poradcem (nesnáším je, že kazí jméno celému oboru)? Strach z něčeho? A ještě jedna věc… furt je podle mě dobrých poradců v Česku na počet obyvatel málo. Prostoru je tu jako blázen.

IV. Mám firmu, hodně peněz, rozumím tomu. Občan pravděpodobně podnikající či zaměstnán v IT, ředitelské + pozice? A i bych sem hodil samotného poradce.

Říkejme tomu třeba… marně hledám správné slovo. Vidím za tím někoho se znalostmi a zkušenostmi ve financích. Tak třeba ZK?

Já se pak v jiným článku rozepíšu o tom, jak je škoda mít černobílý (extrémní) svět. Kus tohoto principu se dá uplatnit i zde. Když dělá někdo takový jako je ZK rozhodnutí, a nemá na to pohled někoho dalšího, může celkem jednoduše spadnout do extrému. Hezky se to popisuje třeba na tématu investic. Pokud se člověk ponoří třeba do tématu kryptomět, a dostane se k Bitcoinu, a zaujme ho ten svět jako takový. Tak čím více jste v "komunitě" takových lidí, koukáte na videa, čtete X příspěvky od bitcoinerů, snadno se z vás stane tzv. maximalista. A v tu chvíli se vám může i lehce měnit pohled na měnu, svět, peníze, ekonomiku… no a můžete mít tendenci být "full BTC". A je to teda to aktivum, ze kterého si pak chcete vybrat, když se rozbije pračka nebo myčka? A svěříte to jako tu hlavní formu spoření na důchod, která se rovná i více než čtvrtině života? Svěřím to "do rukou" jednoho investičního aktiva? No ne žejo. A místo BTC si tam dosaďte S&P 500, nemovitosti, korporátní dluhopisy, zlato atd. Na dost rozhodnutí v životě člověk potřebuje druhý (třeba i extrémně opačný) úhel pohledu. Protože ten vás pak obrušuje, nutí kriticky myslet, neudělat unáhlené rozhodnutí, nebo nevsadit své prostředky na jednu kartu. Proto by za mě i třeba poradce měl mít poradce. Protože čím více znalostí, tím více sebevědomí, a tím zvyšující se riziko nezohlednění možných rizik při nějakém rozhodnutí. Taky si mohu nastudovat maximálně informací o zdraví a o cvičení, a znamená to, že vynechám konzultaci s doktorem nebo preventivní prohlídku? Ne žejo, i kdyby vás ten doktor měl jen pro klid na duši pochválit, že to děláte správně. Jedna rovina je prostě a zkrátka pohled někoho druhého. A ten (když si druhého vyberu správně:D) bývá extrémně důležitý.

Druhá rovina je třeba ta, že pokud jsem úspěšný podnikatel, pravděpodobně vlastním nějaký majetek… budu chtít každý rok přepočítávat a správně nastavovat povinná ručení na auto? Odpovědnosti? Cestovní pojištění? Pojištění právní ochrany? Nemovitosti? Není snažší to na někoho hodit, komu přesně nadiktuji co chci, a nemusím tím ztrácet čas a energii? Jako podnikatel vím, že je dobré se soustředit na věci, ve kterých jsem dobrý, které mi tu energii vracejí a třeba i vydělávají peníze. Ostatní věci stojí za to delegovat. Takže jsme od parťáka v tématu rozpočtu až po "někoho na telefonu", kdo vyřeší běžné dílčí úkoly, které prostě nechci řešit.

Vlastně je celý tento článek takový prvoplánovitý. Položil jsem si sobě - zaujatýmu člověku na to, jestli by měl mít každý poradce, otázku, jestli a proč by měl mít každý svého poradce. Jasně že jo, měl. A kdybych z toho spektra vytáhl jakýkoliv "typ" ekonomicky aktivní osoby, rozepsal bych se o ní ze zkušenosti s úplně stejnou pointou. Hodně se opakuje téma důvěry. A to není jednoduché. Někomu svou důvěru vložit. Kort v tématu jako jsou rozpočet, investování, finanční rozhodnutí. Důvěra se nezískává jednou schůzkou nebo úkonem, ta se dlouhodobě buduje. Tak držím palce, a buďte v tom trpělivý. A třeba se nám finančně zadaří společně Česko finančně zgramotnit (fuj, to je divný slovo), a zpřístupnit jim důležité informace ke správným rozhodnutím v živote. Těm finančním teda. Ale díky ním si pak vytvoří prostor se svobodněji rozhodovat v těch ostatních. Plácám se po zádech, že už i děti se díky správným rozhodnutím mohly narodit, protože na to rodina nakonec měla rozpočet, po tom, co jsme to pár let ladily. A o tom to je. Mějte poradce.