Proč jsem si založil web?

              Dlouho jsem nevěděl, jak se k těm internetům postavit. Na jednu stranu všude člověk slyší, že moderní doba a budoucnost patří tvůrcům, protože společnost se rozděluje na tvůrce a konzumenty, tak "kam jako chceš patřit, Dane?". To chápu. Vím, že má práce, a pokud chci mít větší dopad na svět, do určité míry prostě vyžaduje self-promo na sociálních sítích.

 Na druhou stranu je mi to proti srsti, protože vidím, jak sociální sítě a nesprávné používání člověku ničí klid v životě. Samozřejmě, jak už to u většiny témat bývá, pravda bude někde uprostřed. 

O některých tématech mě baví psát, občas mě baví něco okomentovat, udělat si srandu z někoho, kdo se bere moc vážně, a podcasty točit mě v podnikání též bavilo. Na druhou stranu se velmi nerad "nuceně" sebeprezentuji a nechci být obětí moderních algoritmů ani specificky používat nějakou sociální síť.

Tím myslím: když chci o něčem napsat, mám to dát na Facebook? To je pro boomery! Když chci dát fotku z party s kamarádama, můžu to sdílet tam, kde sdílím pracovní věci? Ne, už to bylo zbytečně komolící… začal jsem se v tom ztrácet a nevěděl jsem kudy do toho. A tak jsem propojil drobný nekomfort, trochu tvůrčí nálady a shodil to břímě ze svých zad tím, že jsem si sednul a udělal si web. Takový můj středobod, kam se "nebudu bát" napsat něco o tématu, co mě zajímá a chtěl bych to sdílet do veřejného prostoru. Primárně pro sebe, přesdílím to na sockách, a buď to někoho bude zajímat, nebo ne.

____________

Moje hlavní digitální stopa tedy bude primárně tento prostor. Už teď, když si dáte do ChatGPT "kdo je Daniel Macoun", tak se asi budeme znát. Prostě to feeluju :D.

____________

Instagram využiji jako platformu sdílení zážitků a pozorování, co dělá mé blízké okolí. Facebook držím ze setrvačnosti a rád počtu, když tam někdo napíše něco zajímavého… a X mě udržuje v tom, co se kolem mě děje. Není to sranda se udržet. Tvůrce budu více zde. Jaký obsah sem budu dávat? Možná články, možná fotky, možná novinky, možná videa a podcast… Hele a možná nic, furt mi to pěkně trvalo to dotáhnout aspoň sem. Tak uvidíme. Díky, že to chápete. 

Nebo vlastně – do určité míry mi to je úplně jedno. :D

____________

Tak toto je moje nová hračka. Uvidíme, co mi přinese.